DALŠÍ VYČKÁVÁNÍ V KRYTU ANEB „KUJ ŽELEZO, DOKUD JE ŽHAVÉ“


Celý natěšený minulým úspěšným dnem v krytu, jsem se rozhodl, že si po oné sobotě vezmu v pondělí v práci volno a opět vyrazím. Počasí bylo skvělé a já ráno seděl těsně před rozedněním v krytu. Návnada tam pořád byla ještě od soboty. Po dvou hodinách, kdy jsem téměř nic nezahlédl a ani nezaslechl, jsem začal být mírně nervózní. Uplynuly další dvě hodiny a kolem krytu široko daleko ani živáčka. Přišlo mi to hodně divné, ale opravdu jsem ten den vůbec nic nezahlédl a mírně zklamaný jsem po poledni vyrazil zpět domů. Cestou jsem si říkal, že to zas zkusím o víkendu.


V pátek mi jeden známý z práce donesl zbytky divočáka, kterého vyhrál v tombole, rozhlásil jsem totiž, že kdyby někdo něco takového měl, ať si na mě vzpomene. Jednalo se o celou kůži i s hlavou a kousky masa. O to více jsem se těšil zas do krytu.
Víkend se přiblížil celkem rychle a počasí se dost zhoršilo, v sobotu bylo opět zataženo, šedivo a celkem i dost pršelo, sice jen slabě, ale několik hodin. Tím pádem byla sobota zabitá, nedělní ráno bylo, co se týká počasí téměř stejné, jen bez deště. Dopoledne se to začalo mírně protrhávat, slunce vidět stejně nebylo, ale o něco více světla bylo a proto jsem se rozhodl, že v poledne vyrazím, chtěl jsem zkusit být v krytu od poledne do odpoledne. Po uvelebení jsem slyšel v okolí straky, káňata, vrány. Asi po dvou hodinách nad návnadou prolétly vrány a po chvíli i káně, nicméně si nikdo z nich nesedl, vrány nalétávaly na káňata a ta posedávala kolem na stromech. Pořád jsem doufal, že někdo z nich přilétne před objektiv, ale nedočkal jsem se.



Pomalu jsem se smiřoval s tím, že půjdu domů opět s prázdnou, když najednou „něco“ sedlo na jednu z větví kousek od návnady, přes maskovací síť i maskovací šálu jsem zpozoroval, že to „něco“ je krapet větší než káně a hlavně, má to „kropenatou“ hruď, byl to opravdu jestřáb!! Srdce mi najednou bušilo a přestal jsem vnímat okolní dění. Měl jsem ovšem zásadní problém, objektiv jsem měl zrovna namířen na vedleší větev, která je od té kde sedl jestřáb asi tři metry vzdálená. Hlavou mi okamžitě problesklo, že jak pohnu objektivem bude pryč a proto jsem musel rychle a zároveň velmi opatrně zkusit objektiv namířit na jestřába. Pomalu po milimetrech jsem začal objektiv přetáčet a přitom jsem koukal do hledáčku, kdy jej tam konečně spatřím. V duchu jsem si pořád opakoval, „vydrž, chci aspoň fotku, neuleť mi prosím“ nebo něco v tom smyslu.Připadalo mi, že to trvá snad věčnost, až se konečně v hledáčku objevil…. To byl pocit, naproto majestátní a překrásný dravec, s obrýma pařátama.... myslím, že jsem v tu chvíli ani nedýchal úžasem.



Jestřáb se sice už přesunul na kraj větve a už neseděl přímo proti mně, ale byl z boku a díval se dolů na návnadu. Opatrně jsem udělal pár snímků a čekal, aby ho cvakání závěrky nevyplašilo. Při prvním cvaknutí zpozorněl, ale nijak zvlášť se myslím nevzrušoval, udělal jsem asi 5 fotek a jestřáb seskočil domů k návnadě. Počkal jsem si, až ho návnada zaměstnala ještě více a opět pomalu o kousek zamířil objektiv na něj. Ač jsem chtěl, nešlo fotografovat, měl přes hlavu a oko pořád trávu. Doufal jsem, že ještě třeba vylétne na tu druhou větev, ale nestalo se. Párkrát klovnul do návnady a naprosto tiše, tak jak přilétl opět zmizel. Byl jsem úplně mimo a rychle kontroloval zda se něco povedlo a vypadalo to, že ano. Chvíli jsem se ještě v krytu vzpamatovával z tohoto nádherného zážitku a pak začal urychleně balit a rychle domů na PC. Jsem strašně rád, že se mi toto mé první a velmi vzácné setkání povedlo nafotit. Jestřáb lesní je totiž jeden z nejobávanějších dravců, který žije dosti skrytým životem a je velmi, velmi opatrný o jeho precizním zraku myslím psát nic nemusím. Poté jsem se do krytu ještě několikrát vrátil, naposledy včera, ale opět nic nesedlo. Občas káně opodál na zem, ale nic na dostřel fotoaparátu. Přes pole na druhé straně vídám krásně šedivého samce motáka pilicha a občas i samičku. Po cestě domů jsem narazil na zajíce, který mě nechal přiblížit asi na 30kroků.



Také jsem u dutiny stromu, kde jsem před dvěma lety fotil hnízdící strakapoudy velké spatřil párek špačků, který lezl i dovnitř do dutiny. Je tedy velká šance, že tam budou hnízdit. O víkendu se do krytu opět vypravím, to by bylo, aby se zas něco nepoštěstilo.
Bohužel, na konec musím konstatovat, že co se lišek týká, za celou dobu co do krytu teď chodím a je to poměrně často, jsem nezahlédl ani jedinou lišku široko daleko a to mě moc mrzí!! Co se dá dělat, nic… jen čekat, mít trpělivost a snad jednou se objeví i liška o kterou moc stojím a od roku 2009 se mi ji znova nepovedlo vyfotit.
 
06.12.2015 12:26:34
kovi.l
Všechny fotografie na mém webu podléhají autorským právům © Jakékoli jejich použití bez mého souhlasu je zakázáno!! © Photo By Kovi 2007 - 2017
Stránky jsou optimalizovány na rozlišení 1920x1080px
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one