KONEČNĚ JSEM SE DOČKAL!!!!!!



Květen jsem měl fotograficky doslova našlapaný, konečně se mi podařilo s několika stejně „postiženými“ kamarády uspořádat fotoexpedici na německý ostrov Helgoland plus přilehlý ostrov Dune, týden po tom sem, již tradičně přijel Václav se ženou Janičkou a posilou Břéťou, pár dní jsme fotili tady u nás a poté následoval přesun směrem Cheb ,také již tradičně k Petrovi na chatu, kde byl hlavní cíl, ledňáček říční. A aby toho nebylo málo, ještě jsem s přítekyní navštívil kamaráda Dádu a zafotil si sysla obecného a další zvířata. O všem připravuji nějaké to povídání, ale dnes se mi konečně podařilo něco,  o co se od roku 2010 snažím, kdy se mi to povedlo poprvé a pak se pořád nedařilo. Konečně se mi podařilo vyfotografovat mé nejoblíbenější a dle mého názoru také naše nejkrásnější zvíře, lišku obecnou. Tak mi dovolte menší článek o zážitcích, kterými  ještě přetékám J


 
Před pár dny(sobota 7.6. ) jsem šel na obvyklou vycházku do oblíbeného revíru s fotoaparátem. Všiml jsem si, že je na všech loukách u lesíků dost vysoká tráva, napadlo mě, že dalekohled tedy moc neužiji, ale říkal jsem si, že když už jsem vyšel, obejdu to poctivě všechno a případně mrknu na vážky u jednoho z rybníků. Asi po kilometru jsem se všiml, že jedna z luk je čerstvě posekána. Je to jedna velká louka u lesa, kterou půlí polní cesta a ta druhá půlka ještě posekána nebyla. Bylo asi kolem 18h večer a tak jsem se rozhodl, že se do té vysoké trávy zapykám a budu sledovat tu posekanou část, co se tam objeví.



Postupně jsem viděl několik zajíců (jeden dokonce běžel po polní cestě kousek ode mě-ale už nesvítilo slunce) srnčí bylo vidět také a najednou jsem dalekohledem spatřil to, co mě nastartovalo, liška!! Celej jsem ožil a sledoval ji jak myškuje, náhle kus od ní druhá a pak třetí!! Bylo to sice dost daleko (cca350m), ale přes dalekohled se mi zdálo, že se jedná o lišku a její dvě už odrostlejší liščata, které už vodí na louku a učí je lovit. Neúnavně jsem je pozoroval a i přes tu vzdálenost udělal nějakou tu dokumentační fotku a nahrál i kousek videa. Pomalu zalezlo slunce a dvě liščata zmizela v lese, liška pokračovala v hlednání na louce, dokud mi nezmizela v dáli za terénní  vlnu a už se neobjevila. Povzbuzen tímto zážitkem jsem se rozhodl, že další den se vrátím a najdu si nějaké lepší místo a hlavně blíže.



V neděli mě opět neodradilo to nechutné vedro a dusno. Dopoledne jsem vyrazil k rybníku na vážky a šídla a kolem 16h se rychle vracel 2km zpět domů zcela zplavený a vyšťavený z toho dusna a hnusného vedra. Doma jsem se trochu zregeneroval a v 18h jsem vyrazil zpět, směrem k louce u lesa. Místo jsem našel docela pěkné a asi o 100m blíže, ve stínu a v zádech stěna lesa, pečlivě jsem se zamaskoval a čekal. Kolem 19:45 jsem zahlédl zrzavý hřbet, liška šla po polní cestě podél lesa naproti mně. Po chvilce nakráčela na louku a opakovalo se to co předešlý den. Byl jsem sice už blíže, ale pořád to bylo ještě daleko. Stejně jako den předtím jsem vyfotil nějakou tu dokumentační fotku i kousek videa a když liška zmizela z dohledu, začal jsem balit. Až v tu chvíli jsem si všiml, že jsem totálně poštípanej od komárů, čehož jsem si v tom zaujetí ani nevšímal. Hlavně, že repelent jsem měl ve fotobatohu J Cestou domů jsem přemýšlel a rozhodl se, že ještě jednou změním místo, že půjdu blíže a pokusím se znova. Touha vyfotit lišku mě neúnavně hnala dál, vedro nevedro, komáři nekomáři.



V pondělí jsem šel opět dopoledne k rybníku, ale pak jsem se rozhodl, že den vynechám a půjdu až v úterý zase navečer.



 Dnes jsem tedy opět v 18h vyrazil napříč nekončícímu vedru, plně odhodlán zkoušet to dokud se mi to nepovede. V hlavě jsem měl už vybrané místo. Asi 500m před místem jsem se tentokrát pečlivě nastříkal repelentem, opatrně jsem prohlédl louku dalekohledem, zda tam liška už není a když jsem zjistil, že vzduch je čistý vyrazil jsem po stěně lesa k vybranému místu. Na mistě jsem ve stěně lesa a vysoké trávě postavil záštitu z maskovací šály, zamaskoval stativ i foťák s objektivem a zalehnul. Čekal jsem asi 40min, když jsem z prava zahlédl lišku, vylezla z lesa asi 50m ode mě. Srdce se mi rozbušilo a totálně jsem přestal vnímat okolí, v hlavě se mi pořád dokola mlelo, „hlavně to neposer“ a „pojď prosím blíže“, však to znáte, vy co jste už někdy něco takového zažili. Liška šla přímo ke mně, udělal jsem z povzdálí pár opatrných fotek a jinak jsem ani nedutal. Světlo bylo suprové, krásně měkké večerní, vítr taky přál a liška šla pořád mým směrem, cestou ulovila si dva hraboše a pořád se přibližovala. Začal jsem postupně cvakat více a více, liška nereagovala, po chvíli se zastavila asi 6m blízko, chvíli se dívala směrem do leva, cvakal jsem tedy dále, pak zaslechla zvuk závěrky, otočila se mým směrem, udělal jsem ještě několik snímků a liška lehkým skokem skočila asi 10m vedle do lesa.
Celý rozklepaný jsem se chvíli vzpamatovával, vytrhl jsem foťák ze stativu a ihned kontroloval snímky. Na první pohled vypadalo vše v pořádku, rychle a potichu jsem vše sbalil a celý natěšený upaloval domů.



Doma rychle fotky do PC a ulevilo se mi, několik fotek se opravdu povedlo, jsem neskutečně rád, že se mi to po dlouhé době povedlo. Trvalo to 4 roky, ale stálo to za to, tomuhle zážitku se nic nevyrovná, to je to, co mě na tom baví. Všichni fotolovci víte o čem je řeč. Brzy vyrazím zas, vstříc novým pokusům a zážitkům!!





 
06.12.2015 11:55:29
kovi.l
Všechny fotografie na mém webu podléhají autorským právům © Jakékoli jejich použití bez mého souhlasu je zakázáno!! © Photo By Kovi 2007 - 2017
Stránky jsou optimalizovány na rozlišení 1920x1080px
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one