Po roce opět v podhůří Jeseníků...

Rok uplynul jako voda a já jsem se již tradičně vydal na cestu,napříč republikou, navštívit skvělého kamaráda a kolegu Václava, který pro nás měl naplánováno několik dní fotografování v jeho království. Taktéž jsem se těšil na jeho hodnou ženu Janičku, která se o nás vždy perfektně stará a na další dva kolegy Jirku s Břéťou, se kterými mě Václav seznámil, když jsem u něj byl prvně. Po příjezdu do Břidličné a po nezbytném přivítání, vybalení, občerstvení a odpočinutí, se rozhodlo, že to odpoledne navštívíme místní lokalitu a to rybník. U něj jsme pár hodin fotografovali zejména hmyzáky, kobylky a sarančata a prozkoumávali terén v okolí rybníka. Po návratu jsme si dali výbornou večeři, připili si myslivcem, poklábosili a celkem brzy šli spát, časně ráno nás čekalo vstávání a nabitý den.

Spánek jsem měl nějaký neklidný, pořád jsem se budil, zřejmě tím, jak jsem se těšil na ráno a proto mi nedělalo problém vyskočit ve 4:30, když mě začal budit budík na telefonu. Před 6 ranní jsme už byli na místě a ihned jsme viděli několik kusů srnčího, bohužel všichni byli již uprostřed louky před lesem a nedalo se k nim víc přiblížit. Několik minut jsme je pozorovali a pak opatrně oklikou obešli na vedlejší louku k dalšímu lesu, to už ale začalo vycházet slunce a nám se naskytl krásný pohled, kdy se rozzářila louka plná orosených pavučin, do toho vycházející slunce a po chvíli i mírný opar. Samozřejmě jsme to nemohli nechat jen tak, přehodili jsme objektivy a už jsme fotografovali. Po té jsme opět fotili hmyzáky a pomalu odcházeli revírem zpět na „základnu“. Tam jsme dorazili mezi 10 a 11h, na chvíli před obědem jsem si vlezl do Václavovo krytu a nafotil si čížky, vrabce, rehka, zvonky a také zvonohlíky. Po výtečném obědě byl na řadě krátký odpočinek a Václav společně se ženou naplánovali, že mi ukáží Slezkou Hartu. Souhlasil jsem a jelo se. Místo je to velmi zajímavé a jsem rád, že jsem se tam mohl podívat, udělal jsem pár fotek, pak ještě Václav jednu společnou a jelo se zpět. Po večeři následovalo prohlédnutí fotek a opět celkem brzké zalehnutí.


Budíček byl ve stejný čas, jako předešlý den a stejně tak před 6h ranní jsme byli opět na louce u lesa. Srnčího jsme viděli snad ještě více, než den předtím, dostali jsme se trochu blíže, ale pořád to nebylo dost. Prošli jsme pořádně revír a po zvážení situace, jsme se dohodli, že večer půjdeme na jiné ,osvědčené místo. Z předešlých návštěv to bylo ono místo „u sloupů“ na další louce u lesa, tam jsme se vždy dočkali zvěře i celkem na blízkou vzdálenost. Ale to předbíhám, z této ranní vycházky jsme se vrátili kolem 11h, dali si opět vynikající oběd a téměř hned po obědě, jsem na malou chvilku zasedl opět do Václavova krytu ,abych nafotil nějaké ptáky. Zhruba po necelé hodině se jelo na další výlet, Václav s Janičkou mi chtěli ještě ukázat druhý břeh Slezké Harty, tam jsme se zdrželi asi do 16h. Následovala malá chvilka doplnění sil a razilo se „ke sloupům“ jak jsme se ráno dohodli. Už cestou k nim jsme zradili jeden kus srnčího. Po zabydlení u jednoho ze sloupů, jsme tiše čekali, zda z lesa něco vyjde.

O nějakou hodinku později jsme se dočkali, z lesa vylezl srnec, chvíli se pásl asi 60m od nás a poté skočil zpět do lesa. O chviličku později vyšla ven srna se srnčetem, dalo se už fotografovat a tak jsme opatrně oba fotili. Za nějakou chvilku opět vylezl z lesa znovu srnec a za další chvíli se za námi objevili další 4ks srnčího, závěrky cvakali jako o závod. Chvíli před západem slunce si Václav všiml, že zhruba 200m od nás z lesa vylezli dvě liščata. Byli jsme nadšení, taková krásná podívaná a tak skvělý den nám završila tato krásná zvířata. Cestou domů jsme diskutovali, že za dva dny půjdeme blíže k tomu místu, kde liščata vylezla a pokud budeme mít štěstí, přijdou k nám blíže a uděláme nějaký snímek. Hned druhý den jsme tam jít nemohli, to Václav naplánoval fotografování v Polance nad Odrou.


V sobotu jsme tedy vstali ještě mnohem dříve a to ve 3h ráno, ve 4h přijel Břéťa, naložil nás do auta a jelo se směr Ostrava. Chvíli před 6h jsme byli na místě a s Václavem jsme si připomněli místo, kde jsme se před pár lety seznámili a kde začalo naše společné fotografování a skvělé přátelství. Trochu jsme to tam tedy znali a jelikož cíl cesty byla Rosnička zelená, pospíchali jsme na místo, na kterém se to před pár lety doslova hemžilo těmito krásnými tvorečky. Cestou jsme se kochali tou nádherou, krásné rybníky, opar, východ slunce a všude to žilo, volavky, potápky, kachny, labutě, dokonce jsme zahlédli bukáčka malého. 


Zklamání na nás čekalo, když jsme dorazili na naše „známé“ místo, pečlivě jsme jej prohledali a neviděli ani jednu rosničku. Trpělivě jsme tam hledali pár hodin a když se nedostavil žádný výsledek, začali jsme fotografovat opět hmyzáky, sarančat a koníků tam bylo přehršel, našli jsme i nějaké orosené vážky, motýli a mě se povedlo, když Václav s Břéťou svačili, náhodou vyfotografovat Dlouhozobku svízelovou. Avšak rosničku jsme nenašli žádnou. Odešli jsme tedy opět k rybníkům na průzkum této skvělé lokality. U jednoho z rybníků jsem našel Kuňku obecnou, na kterou jsme se ihned vrhli a fotografovali ji jako o život. 


Cestou jsme narazili ještě na různé skokany, vážky, šidélka apod. Mě to nedalo a šel jsem ještě jednou na známé místo, zatím co chlapi fotografovali skokany, odtrhl jsem se a konečně jsem našel jednu rosničku. Po chvilce přiběhli i Václav s Břéťou a  nafotili jsme si co jsme potřebovali a šli opět prozkoumávat okolí. Zdrželi jsme se až do 16h  a zcela vyčerpáni avšak spokojeni, jsme se vraceli „domů“. Po návratu se o nás opět postarala Janička a navštívil nás Jirka. Večer jsme odpadli a těšili se na další, poslední den našeho společného fotografování

Protože předešlý den v Polance nad Odrou nás dosti vyčerpal, poslední ráno jsme si přispali. Chvíli po snídani jsem si šel opět sednout do krytu a měl jsem obrovské štěstí, na malinkou chvilinku mi sedl před objektiv mladý Ťuhýk obecný. Pro zajímavost, foťák kterým fotografuji zvládá 7snímků za vteřinu, ťuhýk byl na prvních třech fotkách a pak už jen prázdná větev, takový to byl fofr. Až později jsem zjistil, že jako bonus má v zobáku hmyzáka. Pak jsme zamířili ještě jednou k místnímu rybníku, viděli jsme volavku popelavou a naháněli jsme šídla a vážky, což se nám celkem i dařilo. Po obědě následoval opět kryt  a po 16h jsme se vydali konečně „ke sloupům“ celý natěšení, zda se liščata objeví. Ještě než jsme dorazili, jsem na louce, v dálce asi 200m, zahlédl ležet srnce a vzápětí si všiml Václav zalehnuté srny o kousek blíže. Bylo to sice téměř v protisvětle, ale vítr byl parádní a tak Václav rozhodl, že bych se měl pokusit se k srně doplazit. Jak pravil, tak se stalo, v pozici ležícího střelce jsem se chvílemi plazil, chvílemi šel přikrčen po čtyřech. Dostal jsem se k srně asi na 15m, lehce jsem se přizvedl a předostřil si na její slechy.Václav z dálky viděl, že jsem připraven a tak písnul na vábničku, srna se zvedla a chvíli stála, začal jsem fotit, jenže k mé smůle, fotoaparát přeostřil na vysokou trávu, která byla před srnou. Po chvíli se za srnou zvedlo i srnče,o kterém jsme až do té chvíle neměli ani tušení, a odběhli pryč, mám pár fotek, ale není to ostré. I přesto to byl perfektní zážitek a jsem rád, že jsem se k nim na tak krátkou vzdálenost dostal. 


Po chvíli jsme již seděli u „sloupů“ a čekali. Jako dva dny předtím, téměř na minutu přesně z lesa vyšla srna se srnčetem, ale my čekali dále. Stejně na čas vylezlo i první lišče, bohužel, k naší smůle si to nezamířilo přímo ke sloupům, jako předtím, ale podél lesa, tak bylo pořád mimo „dostřel“ našich objektivů. Po chvíli myškování hupslo zpět do lesa… byli jsme trochu nervózní, zda se ještě objeví, protože slunce už zalézalo a hlavně nám vrtalo hlavou, kde je druhé lišče? Zanedlouho se objevilo opět jedno lišče, ale pořád se zdržovalo u lesa… nakonec jsme viděli i druhé lišče. Opatrně jsme fotili a to i přesto, že to bylo daleko, poté se vydalo i blíže k nám, ale to už zas nebylo světlo. Tak to prostě chodí, dva dny předtím si to liščata namířili přímo ke sloupu a když jsme tam teď čekali, prostě to nevyšlo. Zážitek ovšem ohromný a i nějaké fotky jsme udělali. Po setmění jsme se plni zážitků vraceli domů a vše jsme vzrušeně probírali.


Další den ráno jsem se rozloučil s Janičkou a Václav mě šel vyprovodit na zastávku. Po rozloučení i s Václavem jsem nasednul do autobusu, kam po chvíli přistoupil i Břéťa s manželkou, kteří jeli do Prahy, tak jsem strávil s Břéťou i cestu vlakem z Olomouce do Prahy, za což mu děkuji. Tímto bych chtěl také znova poděkovat Václavovi a Janičce, že na mě jsou tak hodní a těším se na další návštěvu. Také bych rád pozdravoval Jirku a Břéťu, doufám, že se brzy uvidíme a opět si užijeme tolik srandy při společném fotografování.

 

 

29.09.2012 18:52:27
kovi.l
Všechny fotografie na mém webu podléhají autorským právům © Jakékoli jejich použití bez mého souhlasu je zakázáno!! © Photo By Kovi 2007 - 2017
Stránky jsou optimalizovány na rozlišení 1920x1080px
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one